Zakladatel značky Chobani
Datum narození: 26. října 1972 (İliç, Turkey)
„Muž, který dal franšízingu svědomí“
Klíčové milníky
- V roce 1994 emigroval do USA, kde studoval angličtinu a podnikání.
- Roku 2002 založil mlékárenskou firmu Euphrates vyrábějící tradiční sýry.
- V roce 2005 koupil opuštěnou továrnu Kraft Foods v New Yorku a založil značku Chobani.
- Do pěti let ovládl přes 50 % amerického trhu s řeckými jogurty.
- V roce 2016 převedl 10 % podílu společnosti na své zaměstnance.
- Je známý svým důrazem na společenskou odpovědnost a zaměstnávání uprchlíků.
„Byznys může být silný a zároveň spravedlivý. Nejsme tu jen proto, abychom vydělávali, ale abychom něco zanechali.“ – Hamdi Ulukaya
V době, kdy svět podnikání stále častěji připomíná závod s časem – kdo dřív vyroste, kdo víc vydělá, kdo lépe zoptimalizuje – se objevil člověk, který celý ten rytmus zpochybnil.
Hamdi Ulukaya, turecko-americký podnikatel a zakladatel značky Chobani, se postavil proti představě, že by úspěch musel být vykoupen ztrátou lidskosti. Vytvořil značku, která rostla závratnou rychlostí, ale nikdy neztratila kontakt s tím, odkud přišla – s vůní mléka, s těžkou prací na farmě a s jednoduchou vírou, že podnikání může být nástrojem dobra.
A i když Chobani není franšízová síť v klasickém smyslu, principy, na nichž stojí, jsou lekcí pro každého, kdo chce vybudovat systém, který nejen funguje, ale také dýchá a cítí.
Od hor v Anatolii k továrně na sny
Hamdi Ulukaya se narodil v roce 1972 v malé kurdské vesnici İliç ve východním Turecku. Jeho otec byl pasák a farmář, matka vyráběla jogurty a sýry podle starých rodinných receptů. Dětství prožil mezi stády ovcí, mlékem a vůní čerstvě stlané slámy. Nebyl to svět financí a startupů, ale svět jednoduchých hodnot – tvrdé práce, čestnosti a sdílení.
Na počátku devadesátých let se rozhodl odejít do Spojených států. Chtěl studovat angličtinu, ale hlavně – pochopit, proč se jeho rodná země, plná přírodních zdrojů a talentu, neumí posunout ekonomicky kupředu. Z původního studenta se brzy stal přistěhovalec s podnikatelským duchem. Založil malou firmu Euphrates, která dovážela sýry z Turecka, a pomalu pronikal do amerického potravinářského světa.
Zlom přišel v roce 2005, kdy uviděl inzerát na prodej opuštěné továrny na jogurty v South Edmeston ve státě New York. Většina jeho přátel mu to rozmlouvala, právníci vysvětlovali, že v potravinářství nemá šanci. Banky mu odmítly půjčit. Ale Hamdi Ulukaya měl jasno – nešlo o peníze, ale o příležitost postavit podnik na hodnotách, které sám znal od dětství.
Továrnu koupil, a se skupinou bývalých zaměstnanců Kraft Foods začal experimentovat s recepturou, kterou by Američané milovali. Výsledkem byl řecký jogurt Chobani – hustý, čistý, přirozený. A hlavně: poctivý.
Jak se z jedné továrny stal fenomén
Ulukaya odmítl běžnou logiku potravinářského byznysu. Místo rychlého růstu vsadil na kvalitu a kulturu.
Nechtěl jogurt, který by měl deset chemických přísad a barevný obal – chtěl produkt, který by obstál i před jeho matkou. A tak se z malé mlékárny stala značka, která během několika let převrátila americký trh s mléčnými výrobky vzhůru nohama.
Do roku 2012 už Chobani držel více než polovinu amerického trhu s řeckými jogurty a stal se jedním z nejrychleji rostoucích potravinářských podniků v historii USA. V době, kdy většina potravinářských gigantů potřebovala desetiletí, aby se etablovala, Chobani to dokázal za pět let. Hamdi Ulukaya ale nechtěl být dalším „CEO úspěchu“, chtěl dokázat, že úspěch může být sdílený.
Když se podnik rozdělí o sebe sama
V roce 2016 oznámil, že rozdělí 10 % společnosti Chobani mezi své zaměstnance. Ne jako marketingový tah, ale jako přesvědčení, že lidé, kteří podnik tvoří, mají mít podíl na jeho budoucnosti. Mnozí z jeho zaměstnanců, kteří začínali jako dělníci ve výrobě, se přes noc stali milionáři.
Zároveň aktivně zaměstnával uprchlíky. V továrnách Chobani dnes pracují lidé z více než 19 zemí, vč. Sýrie, Iráku a Somálska. Firma zajišťuje překladatele, dopravu a kulturní integraci. „Když dáte lidem příležitost, ne pomoc, oni vytvoří zázraky,“ říká Ulukaya.
Tento přístup mu přinesl nejen obdiv, ale i respekt ekonomických elit. Forbes i Harvard Business Review označily jeho model za nový typ „společenského kapitalismu“ – podnikání, které vytváří zisk i hodnotu pro společnost.
Vize: podnikání jako nástroj dobra
Hamdi Ulukaya není typický kapitalista, který mluví o hodnotách, zatímco sleduje akcie. On své hodnoty vložil do každého rozhodnutí. Nikdy nevpustil do firmy investiční fondy, aby si udržel svobodu. Nikdy nevstoupil na burzu, i když by se jeho jmění znásobilo. A nikdy nepřestal tvrdit, že byznys má být osobní, ne korporátní.
V roce 2015 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu pronesl řeč, která zůstala v paměti mnoha lídrů:
„Náš svět nepotřebuje dalšího podnikatele, který maximalizuje hodnotu pro akcionáře. Potřebuje víc lidí, kteří budou maximalizovat lidskost.“
Tato věta se stala symbolem nového typu leadershipu – leadershipu, který chápe systém, ale nepodřizuje mu duši.
Co si z Ulukayovy vize odnáší ISR
Z pohledu Institut systémového rozvoje představuje Hamdi Ulukaya vizionáře srdce. Ukazuje, že systém může být silný a přitom spravedlivý. Že struktura nemusí dusit, ale může chránit. A že lidské hodnoty nejsou v rozporu s efektivitou – naopak ji často umožňují. Franšízing se dlouho učil řídit procesy a chránit značku. Ulukaya připomíná, že i značka může mít svědomí – a že její kultura je často tím největším nehmotným aktivem, které nelze změřit v P&L tabulce.
Hamdi Ulukaya není typ vizionáře, který zaplňuje stadiony ani nevydává manifesty. Je tichý lídr, který věří, že lidskost se nehlásí slovem, ale činem. A právě proto patří do galerie vizionářů podle ISR – těch, kteří dokazují, že podnikání může být systémem i posláním zároveň.
Text vychází z veřejně dostupných zdrojů: Harvard Business Review, The Guardian, Forbes, WEF, Wikipedia. Zpracováno pro sérii „Lídři a vizionáři franšízingu“.
Všechny obrázky uvedené na tomto webu mají čistě ilustrační charakter. Nezachycují skutečné osoby ani události, ale byly vytvořeny pomocí nástrojů umělé inteligence (AI) za účelem vizuální podpory textu. Jejich cílem je dokreslit atmosféru tématu, nikoli přesně zobrazovat historické či aktuální situace.